Uzly na míle za hodinu

Název je doslovný. Námořníci od sedmnáctého století měřili rychlost pomocí logu: zatíženého dřevěného prkna, které se spustilo za záď na šňůře s uzly uvázanými v pravidelných rozestupech. Obrátily se malé přesýpací hodiny, často na přibližně 28 nebo 30 sekund, a počet uzlů, které za tu dobu proklouzly námořníkovi rukama, udával rychlost lodi. Rozestupy byly zvoleny tak, aby jeden uzel na šňůře odpovídal jedné námořní míli za hodinu.

Samotná námořní míle vycházela z jedné minuty zeměpisné šířky, která se po Zemi mírně liší. V roce 1929 ji mezinárodní hydrografická konference v Monaku stanovila přesně na 1 852 m a USA tuto hodnotu přijaly v roce 1954. Od té doby je jeden uzel přesně 1 852 m za hodinu, tedy 1,150779 mph.

Lodě, letadla a meteorologické služby. Rychloměry letadel, pokyny řízení letového provozu i letecké zprávy o větru jsou téměř na celém světě v uzlech a námořní předpovědi udávají vítr a proudy stejně. Plachetnice plující rychlostí 6 kn jede 6,9 mph, kontejnerová loď při 20 kn asi 23 mph a dopravní letadlo při přiblížení k přistání rychlostí 140 kn zhruba 161 mph.

Hurikány jsou dobrým příkladem použití obou jednotek. Americké národní hurikánové centrum pracuje v uzlech, zatímco veřejná upozornění uvádějí mph. Kategorie 1 na Saffirově–Simpsonově stupnici začíná na 64 kn, tedy 74 mph, a kategorie 5 na 137 kn, tedy 157 mph.

Říkat „uzlů za hodinu“ je nadbytečné, protože uzel už znamená „za hodinu“; uzly za hodinu by popisovaly zrychlení. Druhou pastí je počítat uzly jako míle za hodinu, čímž se rychlost podhodnotí asi o 15 %. Vítr o rychlosti 25 uzlů zní jako vánek 25 mph, ve skutečnosti je to ale 28,8 mph.

Pro metrické rychlosti viz uzly na km/h. Vzdálenosti v námořních mílích najdete na stránce námořní míle na míle a silniční rychlosti na stránce mph na km/h.