TTF, OTF, nebo WOFF: jaký formát fontu zvolit | UltKit

TrueType je nejstarší ze čtyř formátů. Apple ho dodal se Systémem 7 v roce 1991 a Microsoft ho následující rok převzal do Windows 3.1. Font TrueType popisuje každé písmeno kvadratickými křivkami, které mají na jeden zakřivený úsek jeden řídicí bod a na dobové technice se levně vykreslovaly. Obsahuje také hinting: malé programy uvnitř fontu, které přisunou dříky a křivky na pixelovou mřížku, aby text zůstal ostrý na obrazovkách s nízkým rozlišením. Přípona .ttf dodnes označuje fonty s těmito kvadratickými obrysy.

OpenType, který v roce 1996 oznámily Microsoft a Adobe, je spíše obal než nový druh obrysů. Může obsahovat obrysy TrueType nebo obrysy PostScript uložené v tabulce CFF, které používají kubické křivky se dvěma řídicími body na úsek. Kolem těchto obrysů přidává rozvržení pro pokročilou typografii: standardní i volitelné ligatury, kapitálky, mediánové číslice, stylové sady, kontextové alternativy a kerning. Podle konvence se OpenType font založený na CFF ukládá jako .otf, zatímco OpenType font s obrysy TrueType si ponechává příponu .ttf.

WOFF a WOFF2 jsou obaly vytvořené pro web. WOFF vznikl jako návrh v roce 2009 a v roce 2012 se stal doporučením W3C; každou tabulku fontu komprimuje pomocí zlib. WOFF2 se stal doporučením W3C v roce 2018, přešel na Brotli a data glyfů nejdřív předzpracuje, díky čemuž je obvykle asi o 30 % menší než WOFF. Obrázek doplňují tři vedlejší formáty. EOT byl vlastní webový formát Internet Exploreru, fonty SVG byly raným provizorním řešením jen pro Safari a variabilní fonty, přidané v OpenType 1.8 v roce 2016, ukládají celou škálu tučností nebo šířek do jednoho souboru.

Nainstalujte TTF nebo OTF a neřešte, který z nich. Windows 10 a 11 nainstalují oba kliknutím pravým tlačítkem a volbou Instalovat, macOS je otevře v aplikaci Správce fontů a desktopy Linuxu je načtou z ~/.local/share/fonts, jakmile se obnoví mezipaměť fontů. Word, Photoshop, desktopová aplikace Figma, Affinity i LibreOffice čtou oba. Pokud vám designér pošle stejnou rodinu v obou variantách, OTF bývá verze, ve které font kreslil jeho autor, a TTF je převod pro starší software.

Případů, kdy na rozdílu záleží, je málo. Některé programy pro řezací plotry a vyšívací stroje, herní enginy a knihovny displejů pro mikrokontroléry rozumějí jen obrysům TrueType, takže OTF založený na CFF tam vypadá rozbitě a je třeba převést OTF do TTF. Opačně platí, že na počítači se WOFF ani WOFF2 přímo nainstalovat nedá: tyto soubory jsou zabalené pro prohlížeče. Instalujte vždy jen jednu verzi rodiny, protože TTF a OTF se stejným interním názvem matou nabídky fontů a aplikace si mohou vybrat špatný.

Každá aktuální verze Chrome, Edge, Firefoxu a Safari čte WOFF2, takže by měl být prvním a často jediným zdrojem v pravidle @font-face. Řádek s WOFF přidejte za něj jen tehdy, pokud vaše analytika stále ukazuje prohlížeče z doby před zhruba rokem 2016, například staré Android WebView nebo prohlížeče vestavěné v televizích. Prohlížeč prochází seznam src popořadě a stáhne první formát, který podporuje, takže záloha moderní návštěvníky nic nestojí. Pokud už máte desktopový soubor TrueType, TTF do WOFF vytvoří tuto zálohu na jeden průchod.

Na webu nenasazujte samotné TTF nebo OTF, pokud vás k tomu nenutí platforma, jako je tomu u některých nástrojů pro e-maily a starších redakčních systémů. Prohlížeče je zobrazí bez problémů, ale soubory se přenášejí nekomprimované, pokud váš server fonty negzipuje, a každému tak dáte hotovou desktopovou kopii k instalaci. Řádek font-display: swap níže říká prohlížeči, aby text ihned zobrazil záložním fontem a po načtení váš font vyměnil, místo aby text až 3 sekundy skrýval.

Soubory podle možností hostujte na vlastní doméně. Chrome, Safari a Firefox nyní dělí mezipaměti podle webů, takže font stažený ze sdílené CDN se už mezi weby znovu nepoužije, a vlastní hostování ušetří vyhledání DNS i připojení. <link rel="preload"> přidejte jen pro jednu nebo dvě tučnosti použité v první viditelné části stránky; předběžné načítání všech stylů soupeří s obrázky o šířku pásma.

Jedna tučnost latinského textového fontu uložená jako WOFF2 váží obvykle 20–60 KB. Stejný font jako nekomprimované TTF je často dvakrát až třikrát větší a rodina, která pokrývá i řečtinu, cyrilici a vietnamštinu, může na jeden styl přesáhnout 200 KB. Čínské, japonské a korejské fonty jsou úplně jiná váhová kategorie: plná tučnost CJK obsahuje desítky tisíc glyfů a i po kompresi WOFF2 obvykle dosahuje několika megabajtů, což je příliš na to, aby se to načítalo dřív, než stránka zobrazí text.

Subsetting odstraní znaky, které stránka nikdy nepoužije, a unicode-range říká prohlížeči, které znaky soubor pokrývá, takže ho stáhne jen tehdy, když je stránka skutečně obsahuje. Google Fonts přesně to využívá u CJK: každou rodinu rozřeže na mnoho malých částí, které se načítají na požádání. U vlastních fontů volba Zachovat znaky v převodníku fontů zredukuje soubor na Latin + accents nebo Jen znaky, které zadám, než se dostane na váš server; pro cokoli, co instalujete do počítače, ponechte Všechny znaky.

TTF do OTF a zpět je u fontů s obrysy TrueType jen změna kontejneru: tabulka obrysů, metriky i typografické funkce se přenesou beze změny. Zajímavý je případ OTF založeného na CFF převáděného do TTF. Kubické křivky nelze zkopírovat do formátu s kvadratickými obrysy, takže se každá křivka překreslí jedním nebo více kvadratickými úseky s tolerancí mnohem menší než pixel. Ani hinty PostScript nelze přeložit, proto nástroj OTF do TTF nabízí u Hinting možnosti Ponechat, Odstranit nebo Automatický hinting.

Nejčastějším převodem je cesta z webu zpět na desktop. Stáhnete si šablonu nebo designovou sadu, najdete jen soubory .woff nebo .woff2 a potřebujete font ve Wordu nebo ve Figmě. WOFF do TTF odstraní kompresi a zapíše původní tabulky zpět, takže glyfy, kerning i funkce vyjdou stejné, jako do převodu vstoupily. Obnovit nelze jen to, co webová verze už vynechala, například znaky odstraněné subsettingem nebo hinty odstraněné kvůli úspoře bajtů.

Většina problémů s převodem pochází ze tří věcí: hintingu, typografických funkcí a variabilních os. Seznam níže pokrývá příznaky, kterých si po převodu pravděpodobně všimnete, a obvyklou příčinu každého z nich.

Soubor fontu je malá databáze a tři její části odpoví na většinu otázek. Tabulka name obsahuje název rodiny, název stylu, verzi, řádek s copyrightem a často i adresu licence; Správce fontů v macOS ji ukazuje v informačním zobrazení a náhled fontu ve Windows zobrazí první řádky. Pokrytí glyfů říká, jaké jazyky font umí sázet: font jen s latinkou tiše přepne na jiné písmo u polských, tureckých nebo vietnamských znaků, které mu chybí. U variabilního fontu tabulka fvar uvádí jeho osy, například tučnost od 100 do 900 nebo šířku od 75 do 125.

Licenci stojí za to zkontrolovat dřív, než cokoli půjde online. Komerční písmolijny často prodávají zvláštní licence pro desktop, web a aplikace a desktopová licence obvykle pokrývá instalaci na určitý počet počítačů, ale ne poskytování souboru návštěvníkům webu ani jeho zabalení do mobilní aplikace. Převod fontu mění jeho formát, nikdy licenci, takže WOFF2 vytvořený z desktopového TTF má stejné podmínky jako TTF. Fonty pod licencí SIL Open Font License, která pokrývá většinu Google Fonts, lze převádět, subsetovat a hostovat u sebe.

Většina otázek kolem fontů se zredukuje na to, kde bude soubor žít. Pokud se instaluje do počítače nebo balí do aplikace, použijte TrueType nebo OpenType; pokud ho stahuje prohlížeč, použijte komprimované webové obaly. Tabulka přiřazuje běžným úkolům formát, který zvolit, a převod, který k němu vede, takže můžete přeskočit historii a jít rovnou k potřebnému souboru.

Dva úkoly leží mezi kategoriemi. EPUB 3 přijímá TTF, OTF i WOFF, takže e-knihy mohou používat obě skupiny formátů, a soubory fontů SVG patří do stejné linie jako vektorová grafika, ale dnes mají význam hlavně pro některý software pro plotry a gravírování, ne pro prohlížeče.